Otázka, kterou si mnozí klademe a hledáme na ni odpověď. Během svého života každý z nás alespoň jednou narazí na toto téma. Může to být maskováno různě, např. v seberealizaci, kam patřím, co zde zanechám.
Najít jednotnou odpověď, která by se zavděčila všem, je úkol nadlidský. Každý má totiž smysl života v něčem jiném. Někoho naplňuje jeho práce, jiný člověk potřebuje k životu dobrodružství, někdo jiný hledá naplnění v rodině. Až 80 % veškeré populace na Zemi se upírá k nějaké víře, která jim pomáhá ve hledání pevného bodu, o který se mohou opřít.
Nejdřív potřebuji znát sám sebe
Pokud chci najít svůj smysl života, směr kam jdu, potřebuji nejprve znát kdo jsem a odkud pocházím. Pochopení vlastní existence, porozumění vlastním kořenům, které utvářejí mě a mé hodnoty, vytváří základnu pro můj budoucí směr. Musím nejprve pochopit sám sebe, přijmout sám sebe bez výhrad a znát, co mě naplňuje radostí, co mě dělá šťastným. Nehledám totiž něco, co se líbí všem, ale co naplňuje mě. Jakmile znám svoji vlastní identitu, jsem s ní ztotožněn, mám před sebou další krok, a to najít svůj směr.
Směr se nehledá rozumem
Tento krok není třeba analyzovat myslí. Rozum zde nemá co dělat. Směr, kam jdu, by měl být v samém souladu se mnou samotným. Jsem v absolutní jednotě. Cítím, vnímám, prožívám svůj život přesně tak, jak uvnitř mě můj vnitřní hlas napovídá. Jsem v jednotě s tím, co chci. Žiji svůj život podle svých představ, podle toho, jak cítím. Raduji se z přítomného okamžiku a užívám si svůj život, protože vím, že přesně takový měl být. Proto je smysl života samotný život, který v tuto chvíli žiji a cítím se při tom naplněn.
Zanechání dědictví
Dalším smyslem života je zanechání dědictví. Nemám na mysli majetek, ale duchovní dědictví, odkaz, něco, co přenechávám dalším generacím. Pomoc druhým je vnímána jako největší smysl života. Jakmile totiž pochopím, že mohu svoji energii předávat jiným bez očekávání nějakého zisku, dostávám překvapivě nádhernou energii zpět. Energii v podobě zadostiučinění, radosti, štěstí, lásky. Je jedno, v jaké oblasti pomáhám. Důležité je, že to dělám s radostí a láskou. Proto i pomoc by měla být v souladu se mnou samotným.
Nezapomínat na sebe
Musím mít však na paměti jedno pravidlo. Nezapomínat na sebe. Hodně lidí se obětuje. Celý život se obětují pro někoho nebo pro něco a zapomínají na vlastní doplnění zásob energie lásky a radosti. Každý systém by měl být v rovnováze, tudíž i naše tělo. Jakmile zapomínám na svoji radost, mé zásoby jednoho dne dojdou. Dostavuje se pocit vyhoření, deprese. Nemohu pomáhat na úkor sebe sama. V tu chvíli je to kontraproduktivní.
Co je tedy smyslem mého života?
Znám a rozumím tomu, kdo jsem. Přijímám se bez výhrad. Znám své silné a slabé stránky a vše miluji. Znám své hodnoty a svoji rodinu. Přijímám všechny takové, jací jsou.
Identifikuji své radosti. Vím, co mě dělá šťastným a snažím se pracovat na své radosti. Žiji svůj život v přítomném okamžiku. Užívám si každou chvilku svého života a raduji se. Nezapomínám na sebe. Cítím vděčnost za svůj život.
Pomáhám druhým. Během svého života jsem prošel těžšími i lehčími obdobími. Na základě svých zkušeností jsem se změnil, transformoval, něco pochopil. Snažím se nezištně pomáhat druhým, abych jim pomohl nalézt cestu. Naplňuje mě, že pomáhám.
