Co přesně v tuto chvíli děláte? Zkuste si uvědomit sílu přítomného okamžiku. Dýchám, vnímám, vidím, žiju! Je toho tolik, co mohu v tento okamžik dělat. Obdivovat, cítit, hmatat, milovat!
Přítomnost je dar, protože jen v tuto chvíli si mohu oddychnout a něco si uvědomit. A přesně takovou chvíli je nejlepší vychutnat si naplno.
Kolik problémů způsobují naše myšlenky, které se nám zrovna teď honí hlavou. Možná se ani teď plně nesoustředíte na to co děláte. Bylo by krásné a uvolňující, kdybychom uměli naši hlavu „vypnout“ alespoň na pár hodin. Na nic nemyslet a jen vnímat. Oprostit se od myšlenek, které nás zrovna trápí. Uvědomit si, co je právě v tuto chvíli podstatné. Vychutnat si přítomnost.
Zeptejte se sami sebe
Až se budete něčím trápit, zeptejte se sami sebe: Je ten problém tady a teď? Jsem myšlenkami v minulosti, budoucnosti nebo přítomnosti? Je zbytečné soustředit svoji mysl na něco, co nemohu změnit, co neovlivním.
Jsou různé techniky, které pomáhají dostat se rychle do přítomnosti. Asi nejjednodušší způsob je soustředit se na svůj dech. Nádech — počítám do tří, výdech — počítám do šesti. Opakuji několikrát po sobě a za chvíli přichází zklidnění mysli, uvědomění si vlastní přítomnosti.
Už jste viděli ten nový film Život?
Ne??? A to v něm hrajete hlavní roli. Představte si, že náš život je film, ve kterém každý hrajeme roli a že se na svůj film (život) díváte jako někdo jiný. Sledujete herce, který se vám nápadně podobá a prožíváte s ním všechny situace. Prožíváte s ním smutek, radost, obavy, rozhodování. Prožíváte jen ty záběry, které zrovna sledujete.
Jako divák ho neanalyzujete, co měl říkat a co se bude dít za chvíli. Jste unášeni dějem a prožíváte ho naplno. Bojíte se, milujete, brečíte s ním, protože to s ním také prožíváte. A stejné by to mělo být i v životě. Žít naplno a autenticky. Žít v přítomnosti.
Dostali jsme roli a musíme ji zahrát přesvědčivě. Nezáleží na tom, zda je dobrá nebo špatná, ale je naše. Je tady a teď. To, že jsem něco zahrál špatně v předchozím záběru neznamená, že celý film (život) bude špatný. Stále je možnost ovlivnit happy end.
Vděčnost jde ruku v ruce s přítomností
Moc přítomného okamžiku je vlastně tento okamžik sám. Zrovna čtu a přemýšlím nad obsahem. To je ten pravý život.
Učím se přijímat přítomný okamžik s láskou a pokorou. Přestávám se prát s životem a život se přestává prát se mnou.
S vědomím přítomného okamžiku jde ruku v ruce i vděčnost. Vděk za to, že mohu dýchat, vidět, cítit, milovat, číst… Je toho tolik, co v tuto chvíli mohu prožívat. Cítím za to vděk.
Již nebojuji s nástrahami a překážkami života, protože můj život plyne sám bez jakéhokoliv úsilí. S láskou přijímám situace takové, jaké jsou. S láskou si stanovuji své hranice a mantinely. S láskou prožívám přítomnost.
